Jedno ze cvičení bylo "Nekonvenční portrét". To znamená nějaký výtvarný portrét, na kterém je aspoň trochu poznat, že to portrét je. Kašlala jsem na to. Nějakou představu jsem měla, ale většinou stejně stvořím něco jiného. Celý můj školní rok probíhal ve stylu "hlavně abych to měla". Takže z poloviny promyšlené fotografie a z poloviny náhodné cvakání. Jedno ostré světlo a větrák. Takhle sépiově žluté to udělal kamarádčin foťák, který jsem si půjčila.
U této fotografie původně obličej nebyl. Profesorovi se to nezdálo jako portrét, ale jako fotografie vlasů a donutil mě tam obličej domontovat. Nejsem si jistá svými pocity, které z ní mám.
0 comments:
Post a Comment